Nejdůležitějším prvkem, který pořad Chcete být milionářem vyzvedl na piedestal nejpopulárnější televizní soutěže všech dob, bylo jedinečné skloubení formátu televizní soutěže a dramatu. Něco, co se v novém Milionáři skoro neobjevilo.
Tým, který připravoval návrat Milionáře do České republiky, dostal za úkol jeden z nejtěžších oříšků, které se jakákoli televizní stanice v poslední době pokusila rozlousknout. Vždyť před patnácti lety pořad sledoval každý třetí Čech! A zdá se, že se jim dílo podařilo, v době psaní tohoto článku nám totiž na Facebook posíláte hlavně kladné názory.
V novém díle však přece jenom něco chybělo. Ani u jednoho soutěžícího jsem téměř neměl pocit, že mi na něm záleží. Že mu fandím.
Když Milionář poprvé přicházel do ČR, dramaturg Ivan Bareš o něm řekl: „Soutěž Chcete být milionářem tak trochu připomíná film. A jako ve správném filmu ani zde nechybí dramatický děj a všechny ingredience tvořící divácky atraktivní podívanou, namíchané v přesně odměřených dávkách – špetka humoru, notná dávka napětí, nějaké to překvapení, nezbytná trocha štěstí; to vše je zasazeno do efektního prostředí a doplněno vysoce emotivní hudbou. Výsledkem je podívaná, při které doslova stydne krev v žilách. V této soutěži nejde ani tak o vědomosti, které sledováním získáme, ale spíše o to, co takové informaci předchází. O drama hledání správné volby.“
Právě to teď produkčnímu týmu jakoby nedošlo. Například jsme zbytečně moc času strávili nad prvními pěti otázkami. Pravda, dlouhé zdržování v této části, to se stává skoro všem moderátorům na celém světě, kteří v Milionáři začínají. Stalo se to i Angličanovi Chrisu Tarrantovi. Jenže ten byl na světě úplně první a neměl se od koho učit.
Někteří lidé vytýkali Vladimíru Čechovi, že hru zbytečně prodlužoval tím, že neřekl správnou odpověď hráči hned. Tím ale vytvářel napětí, které je pro úspěch soutěže klíčové. Jen těch prvních pět otázek má odsýpat rychle – a kdyby to snad soutěžícímu nedošlo a snažil se „myslet nahlas“ už teď, má přijít na řadu střižna. Stejně tak moderátor nás v této fázi vůbec napínat nemusí. Všichni přece víme, že „jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá“, že „každý chvilku tahá pilku“ a tak dál. I ono „mávání čísly“ (tedy šeky) nebo reklamní přestávka právě když soutěžící čekal na to, jestli odpověděl dobře, měly svůj význam, přestože mohly někomu připadat směšné či otravné.
Ještě než vůbec epizoda začala, jsem si slíbil, že nebudu kritizovat nevyhnutelné omyly v hudebním doprovodu, které stejně většinový divák nepozná. Ale ty chyby způsobily další narušení „děje“. Možná nastaly nějaké problémy v režii, kterou podle titulků vedl Němec, a tak občas nehrála hudba vůbec (rozhovor moderátora se soutěžícím před začátkem hry), jindy se opozdila (nejvíce to šlo poznat při nápovědě publika, kdy M. Vašut začal diktovat otázku divákům a příslušný podklad se dostavil až o několik vteřin později) nebo hrála jiná než měla (předěly mezi otázkami od šesté nahoru).
TV Nova nasadila Chcete být milionářem zřejmě ve snaze zvýšit sledovanost. Tomu by odpovídalo rychlé nasazení do programu (od natočení prvního dílu do jeho odvysílání uplynulo sedm dní; poslední díl se natočil den před odvysíláním prvního; ve středu měla Nova původně vysílat seriál) a poměrně rozsáhlá propagace. Produkční tým byl však na omylu, pokud si myslel, že stačí jen vzít populární formát, německé studio a německý styl hry (ne, žádná žhavá novinka, čtvrtá nápověda v Německu existuje od roku 2007) a ratingy půjdou do závratných výšek. Útěchou mi je, že (skoro) každý moderátor této soutěže se v průběhu času zlepšuje. A možná, že nedostatek dramatu byl způsoben tím, že první dvě soutěžící tak brzo neznaly odpovědi (pak by se zase dalo debatovat o kvalitě otázek). To, co dnes soutěži vytýkám, jsou s největší pravděpodobností jen „porodní bolesti“. Pokud však vše v dalších týdnech zůstane na úrovni dnešní epizody, ukáže se, že Milionáře Nova tentokrát tragicky nepochopila.